Čím tenhle šedesátiletý Rakušan, který v současnosti žije střídavě v Irsku a Los Angeles, tolik irituje? Jeho první českou výstavu dnes pod jménem Angels Sleeping otevírá pražská Galerie Rudolfinum. Retrospektivní výstava potrvá do konce srpna.

"Vždycky mě bavilo kreslit, ale neměl jsem žádný důvod. Až když jsem se dozvěděl víc o holocaustu a viděl, že se nacističtí prominenti zase vrátili do veřejného života, měl jsem touhu nějak se s tím vyrovnat, tehdy jsem se stal umělcem," prohlašuje malíř s lehce punkovou vizáží. Po Rudolfinu se včera procházel s černým šátkem staženým přes čelo, tmavými brýlemi a se spoustou stříbrných prstenů na rukou.

Nacistické motivy nejsou to jediné, co provokuje, Helnwein si obsesivně všímá také násilí na dětech. S technickou precizností, která jeho obrazy občas činí nerozeznatelné od fotografií, maluje děti s krvavými fleky, zafačovanými končetinami či natrženými ústy. Senzační, velká plátna jsou působivá, provokující nejen svými náměty, ale i přímočarostí, blížící se kýči.

Pražskou výstavu otevírá slavný autoportrét. Křičící muž má zafačovanou hlavu a v očích zapíchnuté vidličky - obraz si vypůjčila německá kapela Scorpions na obal své desky Blackout.
Asi nejpřitažlivější je sál s nacistickými motivy. Dvě velká plátna parafrázují oblíbené biblické výjevy: Klanění tří králů a Uvedení do chrámu. Kolem krásné, fotograficky dokonalé madony s dítětem nestojí mudrci z východu, ale nacisti. Místo darů jeden z nich žmoulá v ruce nějaký dokument. "Udělal jsem to samé, jako staří malíři, kteří si přizpůsobovali biblická zjevení své době," tvrdí Helnwein.

Dokonalá kompozice fotograficky "zaostřená" na ústřední dvojici působí laskavě a zároveň záludně. Co když esesmani právě přišli matce oznámit, že její hošík odrostl kojeneckému věku a že v rámci programu Lebensborn bude odnesen a vychováván v říšském ústavu?

Helnwein dokonale ovládá techniku hyperrealismu. Nespokojuje se ale jen s dokonalou ostrostí. Maluje také "rozostřené" záběry. Výborným obrazem je Tréma, na kterém se děvčátko na jevišti asi právě chystá na své vystoupení.

K nejlepším plátnům výstavy, byť nenápadným, patří Noc. Na černomodrém obraze se míhají stíny vojáků. Jejich siluety jsou sotva patrné, přesto je cítit jejich spěch, strach a také "chlad" nočního vzduchu.
Galerie Rudolfinum představuje proslulého malíře, který ví, co chce říct a říká to přímočaře. Na české poměry je to asi málo "komplikované", ale o to víc osvěžující.

Autor/ři: Magdalena Čechlovská

hn.ihned.cz