Vybrané články
1. leden 2008
E15 Kultura
Praha
Malíř Gottfried Helnwein vrací do Rudolfina temné obsese
Galerie Rudolfinum si evidentně libuje v temných polohách. Po vypiplaných, mysteriózních fotografiích Gregoryho Crewdsona přicházejí hyperrealistické obrazy malíře rakouského původu Gottfrieda Helnweina. I jeho plátna připomínají nesmírně pracně vyhotovenou momentku z nějakého filmu, oba umělci označují svá díla za ,,epická".
Laik by možná při letmém pohledu na tato rozměrná, monochromatická díla podotkl, že Helnwein jen potvrzuje pověst Rakouska jako země, kde pod úpravnou fasádou bují násilí a psychické úchylky.
Dvojí tvář rakouské společnosti patří jistě k nejsilnějším podnětům malířova díla, avšak on sám je kritikem tohoto stavu, ne jeho dokladem. Jedním z hlavních témat výstavy je dítě vystavené utrpení. Helnwein, který se novinářům na úvod výstavy osobně představil, nenechal nikoho na pochybách, že je humanistou, který na příkladu bezbranných dětí vystavených násilí světa dospělých vyjadřuje obecné ohrožení člověka jako takového.
Sám uvádí, že ho k malířské tvorbě přivedl pohled na kriminalistické fotografie trýzněných dětí. Nezastírá, že jeho obrazy se mají diváka emocionálně dotknout. Na svá plátna přivádí gesta, podobenství.
Vlastní autoportrét s hlavou omotanou fáčem a s vidličkami zaraženými do očí zapůsobil počátkem 80. let tak silně, že jej hudební skupina Scorpions použila na obal svého alba Blackout. (Na výstavě nacházíme jeho novou verzi z letošního roku.)
Ačkoliv žije střídavě v Irsku a Spojených státech, s kulturou rodného Rakouska je stále propojený. Jeho výraz vyrůstá z pocitu, který získal během dospívání v poválečné Vídni. ,,Bylo to jako žít v pekle. Lidé kolem byli nevlídní a ohyzdní. Narodil jsem se v národě, který vyprovokoval a prohrál dvě světové války a který se s touto minulostí nedokázal vypořádat," vzpomíná malíř s vizáží letitého rockera.
V rozhovoru s kurátorem výstavy Petrem Nedomou se vyznává z toho, že na obrazech ho zajímá myšlenka, záměr, nikoli technika. Na dotaz E15, proč tedy používá k vyjádření právě tak obtížnou techniku hyperrealistické malby, odpovídá: ,,Pro mě to není obtížná technika.
Nikdy jsem nestudoval, jak mám malovat, prostě to přišlo samo od sebe. Vyrostl jsem na triviální kultuře komiksů a vždy jsem se snažil, aby moje dílo bylo všem přístupné. Irituje mě, když za mnou chodí studenti malířství a vyptávají se, jak jsem namaloval to či ono, a vůbec se nezajímají, co ten obraz vlastně vyjadřuje."
Gottfried Helnwein není skutečně žádným složitým malířem, například jeho cyklus zobrazování smrti amerických ikon s detektivy sklánějícími se nad mrtvým kačerem Donaldem je až prvoplánový. Není divu, že studenty pak zaujme to, co malíř sám pokládá za nepodstatné: preciznost a suverenita malířské techniky samotné.
Gottfried Helnwein: Angels Sleeping Galerie Rudolfinum Výstava potrvá do 31. srpna
Autor je spolupracovníkem redakce




Nahoru