Český tisk
1. červen 2011
Akce a Kultura
Informuji.cz
J-bezesporu
Já, bezesporu
Jako na chodbě gymnasia si možná budete připadat v jedné z dalších místností. Levou stěnu pokrývá soubor Gerharda Richtera nazvaný ‘48 portrétů´. Vzhlíží k vám osobnosti německé vědy i kultury-muži, kteří měli možná podpořit hledání nové identity pro německo po pádu nacismu. Zajímavé je, že na černobílých portrétech jsou všichni stylizováni stejně. Což už se nedá říct o portrétech na druhé straně. Je to také soubor 48 portrétů, tentokráte slavných a významných žen. Namaloval jej rakouský malíř Gottfried Helnwein v roce 1992 v poněkud narůžovělém tónu, který je výborným protikladem přesného, pravidelného a černobílého světa mužů.
Tuto velice různorodou skupinu portrétů spojuje téma identity. Mimo vizuálního zážitku nabízí proto expozice také stále zajímavý námět k zamyšlení. Ego, svébytnost, vztah k sobě samému i k okolí to je to, co díla spojuje. Každý se ale dívá na věc identity jinak a s jiným podtextem. Dohromady tak vytváří díla různých autorů silný celek.
Hned v prvním sále vás ohromí instalace ´Menschlich´ od Christiana Boltanského. Zdi pokrývají černobílé fotografie lidí různého věku i pohlaví, různě velké. Společné mají to, že osoby z těchto fotografii zmizely během války. Je to nekonečná mozaika lidských obličejů a vy se ptáte jaký měli život, osud a zda byli šťastní.
Jako na chodbě gymnasia si možná budete připadat v jedné z dalších místností. Levou stěnu pokrývá soubor Gerharda Richtera nazvaný ‘48 portrétů´. Vzhlíží k vám osobnosti německé vědy i kultury-muži, kteří měli možná podpořit hledání nové identity pro německo po pádu nacismu. Zajímavé je, že na černobílých portrétech jsou všichni stylizováni stejně. Což už se nedá říct o portrétech na druhé straně. Je to také soubor 48 portrétů, tentokráte slavných a významných žen. Namaloval jej rakouský malíř Gottfried Helnwein v roce 1992 v poněkud narůžovělém tónu, který je výborným protikladem přesného, pravidelného a černobílého světa mužů
Zajímavý střípek k hledání identity přikládá i ruský konceptualista Viktor Pivovarov ve svém souboru Kde jsem?. Přesto nebo právě proto, že nikde není, vyvstává spousta otázek o tom kdo je a jaký je. Odpověď se dá částečně vyčíst ze všech míst, kde se pohybuje a žije a které zobrazil.
Hledání vlastního já a jistoty v období dospívání je námětem Rineke Dijkstra. Předěl mezi tímto obdobím tápání a nalezením identity zobrazila velmi citlivě na fotografiích chlapce a dívky před a po vstupu do armády.
Známým tvůrcem je také Richard Billingham, který se proslavil zejména syrovými fotografiemi své rodiny, otce alkoholika a flegmatické matky. Tady se nabízí otázka, jak se na vnímání sebe sama projeví sociální zázemí a prostředí.
Najdete zde i další známé umělce, jejichž díla nějakým způsobem interpretují téma identity.
Výstava vyniká právě svým jasným konceptem a rozmanitostí jeho naplnění.
Richard Billingham, Christian Boltanski, Jiří David, Rineke Dijkstra, Marlene Dumas, Isa Genzken, Andreas Gursky, Gottfried Helnwein, Gary Hill, Robert Longo, Bruce Nauman, Elizabeth Peyton, Viktor Pivovarov, Gerhard Richter, Thomas Ruff, Cindy Sherman, Adriena Šimotová, Fiona Tan, Luc Tuymans.
Helnwein with his 48 portraits
1991, Collection Museum Ludwig, Cologne




Nahoru